Tel: +421 917 777 653

info@vychovakzivotu.com

Jadranská 31/A,

841 01 Bratislava

Slovensko

© 2017 by 4zmysly. 

  • White Facebook Icon
  • White Twitter Icon
  • White Instagram Icon

Jeremenkova 17
147 00 Praha 4
Česká republika

February 5, 2018

Please reload

Recent Posts

Môžeme deťom veriť?

April 13, 2018

1/10
Please reload

Featured Posts

Ať se nevzteká

December 1, 2017

Navlékám si na ruku maňáska myšky, Martínek si bere druhou a pištivým hlasem se pouštím do myšího rozhovoru. Stačím ale říct jen: „Ahój, jak se máš?“ a místo odpovědi začne Martínkova myška tu mou bít.

 

O chvilku později je Martínek ve stavu, kdy jenom vrčí, bouchá kolem sebe a není s ním řeč. Vrčí jako gorila, o které jsem mu četla, že se v nás někdy může probudit. Potíž je v tom, že jsme ještě nepřišli na to, jak tu Martínkovu uspat. Jsou mu čtyři a hrozí, že kvůli čilé gorile dostane léky od psychiatra. Sofinka zase bije děti ve školce. Říkají jí, že je zlá a na pískovišti v místní vsi je postrachem, i když jí nedávno bylo teprve pět. Lukášek má záchvaty vzteku několikrát denně. Ve vzteku si lehá na zem, křičí, kope do nábytku a v poslední době ubližuje i sám sobě. Ať se nevzteká. Tak zní časté přání dospělých. Opravte mi ho, ať mi nedělá scény. Cítí bezmoc, zlobu, a nakonec možná i lítost z toho, že se zase neudrželi, že to nešlo po dobrém, že to nezvládli. Strach, že nad ním ztrácejí kontrolu, je tak ohrožující... Kam to dospěje? Co když z toho nevyroste? Co když ho děti nebudou mít rády? Přeroste nám přes hlavu. Nemá k nám žádný respekt. Selhali jsme. Dělá nám to naschvál... Jako by hněv byl méně hodnotnou emocí, kterou je potřeba dítě- ti co nejdříve zatrhnout, udusat, potlačit, aby z něj vyrostl slušný člověk. Cena za tento klid však může být vysoká, od neschopnosti tyto emoce regulovat či vůbec rozpoznat, až po různá onemocnění. Rodiči jsou dítěti oporou, když se učí stát, chodit, jíst... Jsou v tom s ním a nenapadá je dítěti vynadat, že upadlo a nedošlo od táty až k mámě. Když upadne tři kroky před ní, zpravidla oslavují, že udělalo o krůček víc než posledně a ukonejší ho. Málokdo ale dítě pochválí za to, že dnes prohru ve hře zvládlo jen s pětiminutovým záchvatem místo obvyklých deseti. Dítěti ve vzteku není dobře a nevyžívá se v něm stejně jako nikdo z nás. Potřebuje někoho, kdo mu pomůže pojmenovat, co se s ním děje, vysvětlit, že to brzy přejde, příp. utěšit fyzickým kontaktem a v případě nutnosti ošetřit, aby neublížilo sobě ani ostatním. Vztek, který se dere ven, nemusí vycházet z dané situace. Mnohdy nám přijde, že dítě vyvádí kvůli prkotinám a jdeme mu racionálně vysvětlovat, že vlastně nemá důvod, aniž bychom se do něj zkusili vcítit. Možnost ovlivnit chování dítěte máme ale především ve chvílích, kdy je klid. Zvlášť v prvních letech života si dítě nerozhoduje skoro o ničem – co bude mít k snídani, co si vezme na sebe, kdy si bude moct hrát, jak dlouho a mnohdy dokonce ani jak. Sofinka si např. moc ráda hraje s postavičkami lidí. Většina interakcí je o tom, že jedna postavička bije druhou, první se jí pak omlouvá a ospravedlňuje se, že ve skutečnosti není zlá. Někdy druhou postavičku nechává sedět v koutě, jak se to děje jí samotné, když se vzteká ve školce. Dospělí kolem ale mají tendenci jí do hry zasahovat a regulovat násilí v ní obsažené – to se přeci nedělá, to není hezké. V takovou chvíli dítě přichází o poslední legální možnost, jak si uspořádat své zážitky a zpracovat pocity s nimi spojené.

 

Tabu větší než sex

Nedávno jsem se setkala s názorem, že agrese je pro nás větší tabu než peníze či sex. Zdá se, že jako společnost nejsme ztotožněni s tím, že v agresi je forma energie, kterou je možné využít produktivně a efektivně, a nepomáháme dětem pochopit hranici, kdy se agrese stává násilím. A tak dítě od dospělých slyší mnohdy jen: „Uklidni se laskavě, to už stačilo!“, aniž by mu poskytli návod, jak se takové zklidnění dělá. Možná sami neměli v dětství dovoleno se vztekat a dodnes bojují s pocity nepatřičnosti. Prababička Sofinky mi sdělila, že ona se Sofinkou nemá vůbec žádný problém, jí se nevzteká. Ptám se, jak to dělá – „Prostě jí řeknu: A dost, už stačilo, buď hodná holčička!“ Není divu, že Sofinka po takových situacích chodí za dospělými a ptá se, jestli ji mají rádi. Přijetí dítěte i s jeho vztekem je obecně velmi těžké. A tak Lukášek v záchvatech vzteku slýchá, jak je ošklivý a babička mu přináší zrcadlo, aby se viděl, nebo své nepřijetí demonstruje tím, že obrací jeho zarámovanou fotku na poličce. Jindy zase slýchá, že za zlobení dostane čárku a že za deset čárek půjde pryč a už spolu nebudou moci být. Lukášek první rok a půl strávil v kojeneckém ústavu, a tak není divu, že na něj tohle „platí“. Tohle všechno platí, pokud je naším cílem ukončit křik v co nejkratším čase. Ne, pokud chceme, aby si dítě zachovalo kladné sebepojetí a vytvořilo s námi vztah, ve kterém může růst. Práce s agresivitou dětí je obtížná i v případě, že v rodině dochází k tělesným trestům. Stále zapomínáme, že děti se učí především nápodobou a v tomto modelu si upevňují, že je v pořádku, když si silnější svou zlost vybije na slabším. Pak Martínek, který se kromě tělesných trestů občas na doporučení lékařky octne i pod studenou sprchou, nemůže rozumět, proč naajednou není v pořádku, že ve vzteku udeří mladšího sourozence. Toho, od jehož narození už ráno po probuzení nesmí do ložnice, natož do postele rodičů, aby ho náhodou nevzbudil. Životní příběhy některých dětí mě naučily přistupovat ke každé scéně u regálu sladkostí s větší pokorou vůči tomu, kolik za ní může být emočních i tělesných zranění a vnitřní bolesti. Pokud se na vztek podíváme jako na projev vůle mít svůj život ve svých rukou, může nám vztekající se dítě připadat zdravější než to, které rezignovalo na možnost, že ve svém životě může cokoli ovlivnit. Pohled na rezignované dítě bývá mnohem bolestnější a měli bychom mít na paměti, že i ono prošlo fází nářků a jeden z nich, který nebyl jiný než všechny ostatní, byl tím posledním, než to definitivně vzdalo.

Více zajímavých témat si můžete dozvědět na konferenci "Výchova k životu"

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Follow Us
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square