Tel: +421 917 777 653

info@vychovakzivotu.com

Jadranská 31/A,

841 01 Bratislava

Slovensko

© 2017 by 4zmysly. 

  • White Facebook Icon
  • White Twitter Icon
  • White Instagram Icon

Jeremenkova 17
147 00 Praha 4
Česká republika

February 5, 2018

Please reload

Recent Posts

Môžeme deťom veriť?

April 13, 2018

1/10
Please reload

Featured Posts

Tresty neučí zodpovědnosti

December 4, 2017

Podle definice je trest takové působení dospělých na dítě, které vyjadřuje negativní společenské hodnocení jeho chování a zároveň přináší vychovávanému omezení jeho potřeb, nepříjemnost, popřípadě frustraci. Podle další definice má trest viníka zbavit pocitu viny. To ovšem předpokládá, že dítě si je vědomé svého přestupku, prožívá pocit viny a trest vnímá jako spravedlivý.

 

Myslím si, že většina rodičů si vůbec neuvědomuje, že trestem omezí dítěti potřeby a že mu můžou způsobit frustraci, tak jako se píše v první definici. Druhá definice předpokládá, že potrestaný vnímá trest jako spravedlivý a často se stává, že trest určený rodičem, dítě vnímá právě jako nespravedlnost a ponížení, proto nastupuje hněv, vzdor, a chuť pomstít se nebo bezmocnost, strach, smutek a potřeba bránit se.


 

Ze života

 

Ve vlaku sedí otec s dvěma chlapci. Staršímu je asi osm let a mladšímu kolem pěti. Zjevně mají za sebou už kus cesty, oba chlapci se nudí a starší provokuje bratra. Najednou do něho prudce strčí a mladší bratr ztratí rovnováhu a bouchne se hlavou o stoleček pod oknem. Na to se rozpláče a se slovy „On mě strčil!“ se otočí k otcovi. Tomu dochází trpělivost a dá staršímu synovi facku s komentářem „Chceš, aby si rozbil hlavu?! To nevidíš, že je menší jak ty? Mladším dětem se neubližuje!“ Co se o ubližování právě naučil starší bratr v příběhu? Slyšel, že ubližovat se nemá a zároveň na vlastní kůži zažil ublížení od otce. To, co slyšíme, si zapamatujeme asi na 10%, ale to co prožijeme a ještě přitom cítíme silné emoce (křivdu, strach, hněv), si zapamatujeme přibližně na 80%.


 

Proč vlastně používáme tresty?

 

Často to děláme automaticky, přeci to tak dělali i naše rodiče. Někdy trest používáme proto, protože to od nás očekává okolí. Další důvod, který často slyším od rodičů je, že trestají preventivně, protože se domnívají, že tak dítě vychovávají, vštěpují mu určité normy chování a morální hodnoty. Trestají i pro výstrahu, aby se dítě poučilo a aby v budoucnosti neopakovalo chování, za které bylo potrestané. Často trestáme v návale vlastních nezpracovaných emocí, trest může být i projevem bezradnosti ve výchově, bezmocnosti a nezvládnutí situace, kdy už nevíme, jak dál. Dalším důvodem trestání je snaha zamezit nevhodnému chování a naučit děti zodpovědnosti. Ale opravdu je tresty učíme zodpovídat za své chování?


 

Co tresty učíme?

 

Tresty v podstatě učí násilí, ukazují, že je v pořádku ubližovat tomu, koho máme rádi, ničí pocit jistoty a bezpečí, snižují míru empatie, poškozují sebeúctu a vzbuzují strach. Dochází ke ztrátě důvěry a v konečném důsledku se poškozují vzájemné vztahy. Dítě se učí, že si nezaslouží úctu a respekt a získá dojem, že je bezcenné. Reakcí bude neustálý boj proti autoritě anebo kapitulace. Protože o dítěti rozhoduje někdo jiný, nebude schopné řídit se svým vlastním svědomím a nepřebírat za sebe a za své činy zodpovědnost. Když necháme děti přebrat zodpovědnost za svoje chování, naučí se nejvíce, zjistí, jaké důsledky má jejich konání a sami se rozhodnou, jak se chtějí chovat. To ale souvisí s našimi strachy.

 

Představme si situaci, chystáme se ven a venku je zima a sníh a dítě si nechce vzít čepici. Kdybychom nechali zodpovědnost na dítěti a ono by se rozhodlo, že půjde ven bez čepice, napadají nás katastrofické scénáře: dítě prochladne, omrznou mu uši, skončí u doktora a bude se muset léčit. Je to strach, který nám brání nechat dítě být zodpovědné samo za sebe. Podobných situací se stane denně hodně a dítě získává dojem, že je neschopné, že se neumí o sebe samo postarat, že stále potřebuje někoho, kdo na něj dohlíží, protože si neumí samo určit svoje limity. Přenechání zodpovědnosti dítěti souvisí i s důvěrou vůči němu. To, co si o dítěti myslíme, zda věříme jeho schopnostem zvážit důsledky, či mu věříme, že je schopné se „správně“ rozhodnout, anebo si myslíme, že není dostatečně moudré na to, aby vědělo, že s čepicí mu bude větší teplo.

Více k tomuto tématu se můžete dozvědět na konferenci "Výchova k životu" napr. aj na přednášce Ľudovíta Dobšoviče - Jak učit dítě zodpovědnosti?

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Follow Us
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square