Tel: +421 917 777 653

info@vychovakzivotu.com

Jadranská 31/A,

841 01 Bratislava

Slovensko

© 2017 by 4zmysly. 

  • White Facebook Icon
  • White Twitter Icon
  • White Instagram Icon

Jeremenkova 17
147 00 Praha 4
Česká republika

February 5, 2018

Please reload

Recent Posts

Môžeme deťom veriť?

April 13, 2018

1/10
Please reload

Featured Posts

Elektronická žákovská knížka a výchova k odpovědnosti

January 19, 2018

Elektronická žákovská je vychytávka naší technologické doby. Sedím s kolegyní u ní doma a plánujeme společné pracovní aktivity. Mimo jiné, čekáme zprávu od partnera v projektu. Cinkne mobil a zamračené oči kolegyně říkají, že zpráva je asi složitá na pochopení. Nakonec řekne: "Cože?! Zde se píše, že Milan přišel pozdě do školy. Vždyť teď odešel. "Vysvětlení přišlo za chvíli. "Jé, včera jsem byla na rodičovské schůzce a stahovaly jsme nějakou apku k nové žákovské knížce."

 

 

Pracujeme a za hodinu mobil cinkne zase. Milan se sprostě vyjadřuje. Její reakce je podrážděnější. "Co asi tak řekl? No, ale vždyť minule ... "nedopověděla. "Ježiš, teď to nechci řešit!" Vracíme se k práci. Za půlhodinu cinknutí oznamuje, že domácí úkol je se slovenského jazyka, z učebnice strana 39, cvičení 7. "To snad ne, to mi takto budou stále chodit zprávy? No, já si to budu muset dnes zrušit. Vždyť to není normální, abych průběžně dostávala zprávy, co se kdy událo! "Tak skončil příběh jedné elektronické žákovské knížky...

 

Lidské vynálezy

Jsou lidské vynálezy, při kterých mě napadne, že to, že něco je možné vyrobit, ještě neznamená, že to i vyrobit máme. Od odchodu dítěte do školy o 7:30 do 10:30 je skóre tři zprávy od učitelky, průměrně jedna zpráva za hodinu.

Tento příběh mě zaujal a tak jsem se podívala na diskuzi rodičů na internetu. Vyptávala jsem se u známých, co si o tom myslí a jaké mají zkušenosti. Výsledek mého malého průzkumu je, že se lidé bojí, že s novými technologiemi nebudou umět zacházet. Mnoho reakcí se přiklání ke staré papírové žákovské. Nejasná je i úspora papíru, protože některé věci jsou stále vázány na slovníčky. Odmyslím si negativní reakce neochoty, která vyplývá ze slabší kvality PC dovedností a rozšiřujícího se seznamu PINů, PUKů, kódů, přihlašovacích jmen a hesel všeho druhu. Jediná pozitivní věc, která se objevovala v reakcích rodičů, byla možnost efektivnější kontroly. Mají přesný přehled, vše mohou zkontrolovat, od úkolů, přes chování až po hodnocení učitele. Nepochybně elektronická žákovská knížka je perfektní organizační nástroj pro systém. Pochybnosti ale mám, co dobré z toho vyplývá pro dítě.

 

Jako učitelku a psycholožku mě témata kolem výchovy a školy zajímají. Osobně mě velmi zajímá, co vlastně učíme děti. Co v nich přetrvá např. ze školních dob? Dobře víme, že schopnost číst, psát a základní počty přetrvávají a zároveň je mnoho poznatků, jako koncovky z chemie (ičitý apod. – umíme je jmenovat, ale neumíme si za boha vzpomenout, co to vlastně znamená)- jako ostatně mnoho dalších informací, které se od školních dob zasekly v hlavě, které se rychle ztratily v soukolí dějin.

 

Co se ale učí děti o životě?

Jaké hodnoty, postoje? Kdy se u dítěte začne tvořit jeho vlastní život?

S rodičem je část témat o škole hotová dříve, než přijde domů. Všechno ví.

Podle mě elektronická žákovská zbavuje dítě určité odpovědnosti. Neznačí si úkoly, povinnost zaplatit za ZRPŠ a jiné. Však se učitelka s mámou dohodnou. Někteří rodiče se pouze dozvídají: 3, 2, 2, 4, 1, 1 a ani netuší, co to znamená. Obávám se, že vývoj přebírání odpovědnosti za svůj život a rozhodnutí nebude jediné, co bude atrofovat. Elektronická žákovská zbavuje určité odpovědnosti i učitele. Proč řešit s dítětem vyjadřování. Posunu problémy rodiči, ať si s děckem něco udělá. Dělám semináře pro učitele a zodpovědně prohlašuji, že celkově si málo uvědomují svoji spoluzodpovědnost za problematické chování dětí.


V elektronické žákovské je i funkce, že dítě nevidí celou komunikaci škola-rodič. Proč? Koho se vlastně tato komunikace týká? Připadá mi, že se s dítětem do vysokého věku zachází jako s objektem, zvířátkem či těžce mentálně zaostalým. Učitel a rodič se spolu dohadují a posouvají dítě jako šachovou figurku, neboť oni vědí, co mu prospívá. Potom jsme zděšeni, když prvovoliči nezodpovědně volí, když si nechtějí najít práci, když dělají psí kusy i ve 30ti. Ti mladí jsou takoví nezodpovědní!!! Slyším často. Jak se vlastně dítě učí odpovědnosti? Vidím školu a mnohé rodiče postupovat tak, že odpovědnosti učí neustálým připomínáním a vyčtením. Čekají, že se dítě jednou vzpamatuje.

U staršího syna jsem se rozhodla v 5. ročníku přestat připomínat: "Udělej si domácí úkol!" Znáte to?

"Už bude 7!"

"HEJ!"

"Už je 8:30."

"Vždyť vím!"

 

Trvalo asi týden, dva, než definitivně pochopil. Přes víkend se ptá: "Jaký je den?" V neděli vidím, že se po obědě občas podívá na hodiny. Vím, že v hlavě řeší úkoly. Kolik toho má, jaký je čas a kdy jdou Simpsonovi.

 

Zvýšená kontrola, i formou elektronické žákovské knížky, podsouvá dítěti neverbální informaci: nedá se ti věřit; nejsi rozumný; sám od sebe se nezačneš zajímat o vzdělávání. Mě nezajímá otázka, jak pracovat se žákovskou knížkou. Mě zajímá motivace. Proč chceme elektronickou žákovskou? A zejména jaké jsou souvislosti, co v konečném důsledku naučí tento nástroj dítě do života.

 

Více k tématu odpovědnost se dovíte na konferenci Výchova k životu na přednášce Viery Lutherové, anebo Ľudovíta Dobšoviče.

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Follow Us
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square